o nás
BARVÍRNA - hybridní projekt
Když jsme, německo-český tým, získali areály mlýna a barvírny, byli jsme okamžitě okouzleni silou tohoto místa. Chátrající soubor budov nám však umožnil cítit jeho někdejší význam. Vznikla vize „MUZEUM BARVÍRNA+MLÝN“ jako místa setkávání pro kulturu, historii a pohostinnost.
Tak začaly nákladné restaurátorské a renovační práce. Obilný mlýn byl stavebně v dezolátním stavu. Zachovala se však technika, jako jsou turbína a mlecí stroje, žlaby a převody. Renovace ještě nejsou zcela dokončeny, ale brzy bude mlýn moci přivítat návštěvníky.
Také bývalá valchovna sukna, která na konci 19. století prošla největší přestavbou a získala svůj dnešní vzhled, byla v rozvalinách.
Rozšíření zadního komplexu budov nebylo po hospodářské krizi v roce 1928 dokončeno. Budova měla provizorní plochou střechu. Nové podkroví bylo nákladně plánováno a přizpůsobeno stávající budově. Byl to dlouhý proces. Poslední patro tedy muselo čekat téměř století na své dokončení.
„Pavlač“, dřevěná krytá chodba na budově, byla shnilá. Byla postavena replika. Statika celého komplexu budov valchovny a sukárny musela být přepracována. Těžké železné nosníky musely být nákladně přivezeny na úzký pozemek u řeky pomocí zvedacích plošin a lidské síly a spojeny s novou nosnou dřevěnou konstrukcí. Začala rekonstrukce vnitřních prostor.
Nyní všechno září starou slávou a místo valchovny je v přední budově naše restaurace, „BARVÍRNA“, „FÄRBEREI“. Pro přilehlou hlavní budovu vzniklo také s velkým úsilím nové „staré“ podkroví. A HURÁ! Je to hotovo! Nyní budou hosté BARVÍRNY ubytováni co nejlépe a nejpohodlněji a mohou se účastnit různých akcí, výstav, čtení a oslav pořádaných v domě.
Chceme tak vytvořit hybridní projekt, ve kterém se spojuje pohostinnost s jídlem a pitím v restauraci „BARVÍRNA“, bydlení v přilehlé budově s divadelními představeními, čteními a soukromými oslavami. Třetí oblastí budou muzejní prostory, které jsou ještě v přípravě a brzy přivítají své hosty.
historie místa
od počátku keltské osady přes totalitu a novodobé rekonstrukce
Český Krumlov se ohlíží zpět na tisíciletou historii. Tento kraj byl od doby bronzové osídlen a kultivován keltským kmenem Bójů. Ti dali zemi Čechy svůj název. Po přelomu letopočtu touto oblastí na své cestě do teplého jihu Evropy procházely germánské kmeny a během stěhování národů se zde nakonec usadili Slované. Zde byla vládnoucí místa jako keltské oppidum, tedy osada Třísov, později sídlo českých králů. Oblouk se rozprostírá od rané kultury Evropy přes středověkou monarchii, první republiku 20. století, komunistickou totalitu a zpět k republice.
Na keltské Bóje, kterým pravděpodobně Čechy vděčí za svůj název, odkazuje i název Krumlov. Crom nebo Krom je v keltském jazyce kruh z kamenů, skalní kruh („Crom-lech" v dnešní bretonštině). Taková skalní formace vysoko nad říčním meandrem Vltavy mohla být dlouho před vybudováním zámku rodem Vítkovců výraznou dominantou. Možná zde bylo posvátné místo a sloužilo také k pozorování nebeských těles pro výpočet času. Archeologické nálezy na to ukazují. Od středověku, tedy od doby písemné evidence měst, poskytují historické dokumenty informace o vývoji města.
Nacházející se v meandru Vltavy, řeka odjakživa poskytovala ideální možnosti využití vodní energie. Již v 9. století zde vznikly mlýny na obilí, železářské hutě a valchy na výrobu textilií, tedy soukenické řemeslo. Zde se prala, valchovala, barvila a tkala vlna, poté se opět valchovala. A nakonec se hotová látka sušila na dlouhých rámech.
Takový mlýn na obilí a barvírna stojí vedle sebe pod kostelem sv. Víta. Na přilehlých terasách se vlna prala, poté valchovala, barvila, tkala do látky a nakonec se napínala a sušila na dlouhých rámech. Tato výroba látek zde probíhala po staletí až do 2. světové války. Během totality bylo areál soukenictví přeměněno na šicí dílnu. Když byla šicí dílna zrušena, budovy dlouho stály prázdné a začaly chátrat. Také obilní mlýn ukončil svou produkci s válkou a začal chátrat.
